REALISTICKÁ POHÁDKA

23. února 2018 v 20:54 | xy |  TROCHU PESIMISMU
ANEB ŘÍKEJTE MI SESTRO GRIMMOVÁ....

Bylo nebylo, za devatero vyschlými řekami, devatero roztátými ledovci a devatero zeměmi bez přístupu k pitné vodě se rozkládalo království bezedného blahobytu a bezmezného pesimismu. Zdejší lidé si nemohli stěžovat na hlad, a tak celé dny i noci jen vymýšleli, na co jiného by si mohli stěžovat. Mzda nikdy nebyla tak vysoká, aby nemohla být ještě vyšší, pečivo, co za ní koupili, se z křupavého rovnou měnilo v tuhé, maso, které k němu přikusovali, stálo příliš mnoho žvýkání.
Na okraji království bydlel chudák se svou chudou ženou a třemi chudými, churavými a chudokrevnými dcerami. Jeho mzda byla nižší, pečivo tužší, maso gumovější a stížnosti o to ostřejší. Kolikrát po práci s kloboukem v ruce žebral na ulici, a plival na kolemjdoucí, neboť věděl, že mu stejně nic nedají. Když se někomu přeci jen podařilo něco do klobouku vhodit - cylindr si bohužel člověk snadno splete s odpadkovým košem - utržil navíc ještě kopanec a návrh, aby svou almužnu raději poslal na účet červeného kříže. Chudák se pak vracel s prázdnýma rukama a holou lebkou, neboť klobouk plný obalů a nedopalků věčně zapomínal na dláždění jako majitel velkovýroby klobouků si s tím nijak nelámal hlavou, a nahlas vzdychal.
"Přál bych vám, abyste byl šťastný" promlouval k němu často starý bezdomovec z parku "alespoň byste mě svými stížnostmi nebudil"
"Copak ty jsi šťastný?" odsekl chudák rozčílený jeho vlídným vtíravým hlasem.
"Já ano, já už své místo našel" přikývl.
"Tuhle lavičku?" podivil se chudák s odporem.
"A proč ne? Možná i na vás někde čeká lavička, kde budete skládat hlavu rád"
Ale poslední větu chudák už nevyslechl, zvedl se k odchodu, a v duchu myslel na svou příšerně tvrdou matraci a příliš rozehřáté topení, co ho doma čeká.
Jednoho dne se však po přečtení novinového článku o výhodách práce v zahraničí naposled rozčílil nad svým neštěstím, pobalil rodinu,prodal dům a vydat se za štěstím jinam. Z království blahobytu odjel přes Svaz Zmaru a Bídy až do Jižní Pomatenosti, kde konečně chytil přímé spojení do Unie Přepychu. Práce tu bylo spoustu, ale on se ve své ješitnosti odmítl naučit zdejší jazyk, a tím se výběr značně zúžil. Nějakou dobu se protloukal výpomocí na stavbách a v dílnách, posléze uplatnil své zkušenosti kloboučníka jako uklízeč ve firmě vyrábějící cylindry. Když už mu výdělek nestačil ani kousek chleba a diamant pro manželku k výročí, zkroušeně sedl na obrubník a bědoval. Nebyl nikdo, kdo by ho utěšil, žádný z obyvatel Unie Přepychu jeho řeči neporozuměl. Jen stará ropucha dlouho seděla nehnutě vedle něj, až se zdálo, že mu skutečně naslouchá...


...A TADY AUTOR NABÍZÍ TŘI MOŽNÉ KONCE:

PRO DĚTI: A chudák ropuchu políbil, ta se proměnila v bohatou dědičku vily a z toho, co chudák nemusel odvádět na alimentech své předchozí rodině žili šťastně až do smrti.

PRO REALISTY: A chudák ropuchu políbil, onemocněl a z jeho životní pojistky žila rodina šťastně až do smrti.

PRO REALISTY DRUHÉHO STUPNĚ: A chudák pochopil, že potkat ve městě ropuchu je krajně podezřelé, a rozhodl se skoncovat s braním drog. Z toho, co jeho dcery a manželka vydělali na jeho léčbu zřízením "domu slasti", žili (až na pár epizod alkoholismu) šťastně až do smrti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Allex Allex | E-mail | Web | 25. února 2018 v 18:05 | Reagovat

Líbí se mi konec pro realisty druhého stupně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama