REPORTÁŽ Z NEDĚLNÍ NÁVŠTĚVY

25. února 2018 v 22:51 | xy |  FEJETONY
Ne přijímací pohovor, ne živé vystoupení v televizi, ne maturitní zkoušky. Prvenství v žebříčku nejvíce stresujících události drží plánovaná návštěva. Ve chvíli, kdy se rozdrnční zvonek nadedveřmi, každé smítko prachu je najednou třikrát větší, kočka začne pelichat, Nejen v prostřenu existují záludní "šmejdilové" sympatičtí hosté, co v bílých rukavičkách pátrají po neutřeném prachu. A u nás je ho vždycky dost pro všechny...
Nejsem věřící, ale včera v noci jsem i přesto měla k Bohu - druhově nijak neurčenému - jsem prosbu: dej, ať se vzbudím dřív než v deset. Byly tři ráno a já věděla, že pokud mě ze slastného snění vytrhne budík, bude mě probuzení stát tři hodiny času a dva půllitry kávy a kýžený výsledek se nedostaví. Členové mé rodiny naneštěstí vzaly prosbu, zda si nechtějí přivstat a jemně a láskyplně mnou kolem desáté zatřást, jen s humorem. Usínala jsem celá napjatá a vynervovaná, ale po tříhodinovém drhnutí dřezu - lépe řečeno bažiny s nerezovým dnem od IKEA - zcela vyčerpaná.
A chvíle, kdy jsem omylem přepnula na TV Noe a byla líná lovit dálkový mezi polštáři, přinesly ovoce. V devět třicet jsem s očima dokořán odlupovala ze dna hrnku s kávou přilepenou žvýkačku a tímto drobným úkonem započala krizový úklid. Několikrát jsem se pokusila spolu s osamělou špinavou ponožkou propašovat do skříně i sebe, ale marně. Ve čtyřčlenné rodině se snadno pozná, který člověk chybí. A tak jsem se přeci statečně vrátila na stráž nad misku s arašídy. Dvakrát jsem ji doplnila a bylo po rodinném balení - no jo, ten trend dvoučlených rodin. Pak konečně zazvoní zvonek.
Coby nestranný pozorovatel (ze svého stanoviště konec konců vidím akorát dno té oříškové jámy) zjišťuji, že všechny návštěvy probíhají podle ryze učebnicového schématu: úvodní fráze, prohození nenačatých lahví, rozpačité usazení, méně rozpačité ujídání, prohození načatých lahví, převracení mís vzhůru nohama (týká se pouze drobivých zejména věcí), vyhození prázdných lahví a rozloučení. A jako zlatý hřeb vylézám ze sříňové sluje já s luxem v ruce, a zjišťuji, že vše jedlé již bylo vyluxováno, a na mě zbývá jen podlaha. No, třeba až zase nebudu moct ve tři ráno spát...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 27. února 2018 v 5:22 | Reagovat

Divím se, že nejsi věříci. Víra dělá zázraky. :)

2 alpos alpos | Web | 2. března 2018 v 11:51 | Reagovat

to musela být hodně významná návštěva a nebo to byla šťouravá tchýně? proč se stresovat, takovou návštěvu nemusím. Nejlepší by byla návštěva, která u vchodu dostane nástroj na uklízení a uklidí, co jí vadí, to by šlo ne? co to takhle zavést?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama