Syndrom prázdné ledničky

14. února 2018 v 17:44 | xy |  FEJETONY
Maraton reklam na sirupy proti kašli, hodiny sledování napínavého klání o titul "nejlepší absorpční schopnosti" roku, povolení vynechat čtvrteční lekci pilates, čas na rozmrazení nouzové salámové pizzy ze dna mrazáku a promyšlení, komu v závěti připadne sbírka prošlých jogurtů, pokud přes noc tělo podlehne ucpanému nosu......SEZÓNA NACHLAZENÍ JE V PLNÉM PROUDU!!!
Stalo se trendem zmínit v každém dobrém článku nějaký palčivý globální problém a ani já se svou první větou nebudu vymykat: v zemích třetího světa nedostatečný přísun potravy a pitné vody obvykle vede k propuknutí rozličných chorob. Ale co takový syndrom prázdné ledničky?! Ve zbytku světa (nebo přinejmenším ve světě, který sdílím se svou rodinou) je tomu naopak - jakmile rýma sklátí hlavního zásobovače, nastává období sucha. Pravda, na nedostatek pitné vody si teoreticky stěžovat nemůžeme, ale schválně, zkuste se dostat se sklenicí ke kohoutku, když se ve dřezu kymácí šikmá věž z talířů od Pizzy a kontaminované hrnky od průduškového čaje.
Naše rodina v období chřipek přechází zcela spontánně na raw stravu. Nikomu se do vaření zrovna nechce, a i kdyby náhodou po kouzelném Coldrex lektvaru dostal trochu síly, z kečupu, rýže a plechovky tuňáka se toho moc vytvořit nedá. Se zapojením fantazie tedy v rámci maratonu studené kuchyně mažeme rohlíky vším, co nebylo vyhrazeno na přípravu "risota alá tuna con tomato sauce", od džemu po kolomaz. Po tragické havárii, při které zahynul náš dobrý přítel toustovač (Jan Palach mezi spotřebiči), u nás vaří už jen Jamie Oliver, a to jen pokud není ovladač na seznamu pohřešovaných věci.
Ale abych byla zcela upřímná, musím přiznat, že v letošní sezóně už jsem z nejhoršího venku. Můj žaludek kručící po teplém jídle mě vehementně přemlouvá, abych se odhodlala k vycházce do nejbližšího supermarketu, ale strach z vězeňské stravy mě nutí pokračovat v obědvání zbytků vánočního cukrový - kdyby mě teď na ulici někdo zastavit kvůli příspěvku na hladovějící děti v Africe, vražda v afektu by na sebe nenechala dlouho čekat. I když v kriminále bych alespoň nebyla o chlebu a vodě...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama