ZTRACENÉ NÁLEZY

27. února 2018 v 19:49 | xy |  FEJETONY
Některé věci jako by byly přímo předurčeny ke ztrátě: klíče, doklady, vizitky, rozum,.... zkrátka vše, co rozměrem nepřesahuje menší ledničku plus o kousek větší děti, co se neumí v obchodním centru dostatečně ozvat. Obvykle se to však omezuje na hmatatelné věci. Jen jednou za čas - jako právě dnes - se probudím s pocitem, že mi chybí i něco z nemateriálního arzenálu. Pak stojí mnoho kávy a Sherlockovských dedukcí, než se doberu výsledku.Vy si je můžete rovnou ušetřit při hledání článku ze včerejšího dne - neexistuje. Já jsem prostě schopná ztratit i pondělí!
"Když si nás chtějí označit, ať nám radši vytetují čísla!" nadávám zmoženě, když po další adrenalinové jízdě Prahou usedám do bezpečí "bezrevizorské" zóny. Nedá se nic dělat, ta malá proradná kartička už zase vzala roha, a já kvůli tomu prožívám minuty čirého zoufalství, kdykoli zahlédnu nastoupit někoho v tmavé bundě. Donést opencard z kuchyně do ložnice je pro mě nadlidský úkol, ryze Herkulovský kousek. Mám na to dvě teorie: buď máme mezi kávovými fleky na koberci schovanou i černou díru, nebo jsem se narodila s magickou schopností nechat věci mizet, která zatím jen nenašla své uplatnění na poli večerních kouzelnických představení - ty zatím probíhají pouze za dveřmi našeho bytu v úzkém kruhu rodiny a zvídavých sousedů.
Lidé žijí v mylném domnění, že tuto nemilou vlastnost lze snadno u dětí odstranit metodou cukru a biče. Já jsem živým důkazem nesmyslnosti této metody. Od mala jsem za svou zapomnětlivost trestána vším možným, od třídních důtek (které mi, nesmyslně, pro rodiče dávali vytištěné v A4 formě náchylné k úprku) přes náhradu škody až po domácí vězení (uznávám, nechat si utéct želvu bylo trochu přes čáru). A najdou se i tací, co po někahodinovém hledání oslaví nalezení věci sponntáním pohlavkem daným předmětem. O pomoc s hledáním cihly, dlažební kostky a jiných kamenovitých předmětů by žádal jen sebevrah. Ale marná snaha - celá pomlácená si dál vesele strkám klíče do mrazáku.
Alespoň si však pro své budoucí povolání kouzelníka mohu vzít prosté ponaučení: s majiteli ztracených věcí se nedá jednat racionálně - zkrátka a dobře, kdo uteče, vyhraje. Na viděnou v hledišti!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kory Kory | Web | 28. února 2018 v 14:19 | Reagovat

Fuj, revizoři. Mám to stejně.

2 nezenska-svine nezenska-svine | Web | 1. března 2018 v 15:57 | Reagovat

přesně, já taky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama