ALE S HUMOREM

26. března 2018 v 20:17 | xy
Mám takovou teorii ohledně života. Ještě než vám jí odprezentuji, polovinu z vás musím zklamat: nejde o vševysvětlující konspirační příběh jako vystřižený z bible, a v celém nápadu nefiguruje jediný mimozemšťan. Po pár přelouskaných detektivních románech (od Detektiva klubka a Komisaře Vrťapky až po náročnější Doylovskou literaturu) jsem se s vervou pravého Sherlocka Holmese vrhla do pátrání po všech aspektech života. A u každého drastické činu, který život přinesl, se překvapivě objevoval ten samý kolemjdoucí: nevinné, prostořeké ale. A v patách mu byl humor.

Ale vždyť o nic nejde...
Ale tahle škola nabízí lepší uplatnění....
ALEno, nejez ten písek!!
Ale tohle je skvělá příležitost...
Alea iacta est
Ale vždyť budeme hned zpátky...
Ale jmelí!
.
.
.

Právě to "ale" je pro pochopení celého koloběhu života (v jednom anglickém divadle to scénáristé trefně přeložili jako "shit cycle") klíčovou položkou. U uměleckých alchymistů (tj. skupiny lidí, co neradi pláčou s prázdnými dlaněmi) po prvním poplašném ALE! hned následuje celá řada dalších, jakási ozvěna prvního výbuchu: alergická reakce, alegorie a legrace. Podle mě vzniká většina humoru právě v tomhle pořadí. Lidská povaha má mnoho obraných mechanismů, které se dolaďují rozličnými léky na špatnou náladu - humor je jeden z těch, co i bez chemické příchuti citronu nepálí na jazyku a má minimum nežádoucích účinků. I pro svou nenáročnou údržbu se pěstoval od nepaměti po hektarech.

V minulém století se s ním setkáváme v sanatoriích, válečných zákopech a - ač je to pro někoho nepochopitelné - i mezi vězni v koncentračním táboře. Šibeniční humor je jen silná esence z černého humoru. I když se najdou lidé, kteří přísně protestují proti šíření vtipů o palčivých tématech a zarputile připojují ke každému pokusu o odlehčení děsu slovíčkařením celý odstavec o dětech žíznících po vodě či poslancích hladovějících po spravedlnosti, mnoho lidí naštěstí dokáže vidět stále vidět tu skrytou, humornou nadsázku. Někdy mám pocit, že můj humor se promění v šibeniční doslova - neměla bych lidem za zlé, kdyby mi provazem morálky obtočili hrdlo. Konec konců, mám si ho uvázat kolem nohou, vrhnout se z mostu a obětovat tomu měsíční výplatu, nebo ji zachovat pro budoucí dědice celou?

Kde není strádání, není humor. Miloš Kopecký kdysi řekl, že humor je nejdůstojnějším projevem smutku. A já s ním souhlasím - možná si i tak rozmažete řasenku, možná si i tak namůžete pár břišních svalů a žaludek se vám bolesti sevře,... ALE! Na těle roztřeseném smíchem se tíživý balvan starostí dlouho neudrží. Po každé ALErgické reakci na lidskou hloupost následuje ALEgorie A LEgrace. Takže vzato kolem a kolem: v řetězci komedie jsou blbci nepostradatelní. Možná bychom mohli nějakému z nich - dřív, než nás zase stačí vytočit do nepříčena - potřást rukou. Ale....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 27. března 2018 v 3:15 | Reagovat

Jen pro obohacení tvého už beztak dost bohatého duševního života doporučuji povídku O alelidech od Čapka. :)

2 Eliss Eliss | Web | 27. března 2018 v 9:08 | Reagovat

Moc se mi tvůj článek líbí, pojala jsi jej velmi originálně!

3 Lucka Lucka | E-mail | Web | 27. března 2018 v 15:58 | Reagovat

To je vtipně napsané, originální pojetí, já se zasmála. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama