Co kdyby

4. března 2018 v 20:07 | xy |  FEJETONY
Co kdyby.... Pokusila jsem se si v pár povídkách pohrát s tímhle začátkem, obvykle šlo o historické události, ale úspěch se nedostavil. Vždycky se našel někdo, kdo mi vytknul, že daná historická postava nebyla "až takový mrzout" nebo "měla jiný odstín vlasů". No jo, když člověk není Shakespear, musí se držet učebnic dějepisu. Nebo se vzdát konspiračních teorií a vrátit se hezky ke konspiracím fejetonového charakteru:

Co kdyby pravěká žena a pravěký muž měli povahu dnešních "moderních" homo sapiens sapiens?



Pravěký muž se vrací z lovu. Pyšně nese k jeskyni uloveného mamuta a s dobrou náladou vchází do dveří.
"To jsi nemusel"přivítá ho manželka suše "Vždyť víš, že držím dietu - žádné tučné maso!"
Pravěký muž se vláčí s mamutem zpátky. Ještě pár století nebude vymyšlena lednička, a než pravěká žena zhubne (bez pomoci cosmopolitanu jí to zabere klidně pár let), maso se dávno zkazí. Aby jí udělal radost alespoň něčím, dotáhne úlovek až k jámě, kam hází celá vesnice zbytky od oběda. Je to sice pár kilometrů navíc, ale - co by pro záchranu planety před táním ledovců neudělal, že? Recyklovat se musí!
Domů přichází utahaný. K obědu je kuskus, ale protože ho pravěký muž - zase, sklerotik jeden! - zapomněl pro všechno to třídní mamutího odpadu ulovit, podává se kořínkový salát. Znavený pravěký muž po pár soustech naštvaně opouští předjeskyni a ulehá k nástěnným malbám.
"Čumíš na to celý den, ale že bys něco přimaloval, to ne!" peskuje ho pravěká žena s ústy plnými kořínků. Pravěký muž jen pokrčí rameny. Sbíhají se mu sliny na mamuty, co dneska dávají přes celou stěnu. V duchu se modlí, aby manželka šla ukázat svůj nový pazourek svým přítelkyním, a on si mohl potají odkrojit alespoň trochu syrového masa.
"Ta mamutí kůže ti moc sluší" zkusí to po dobrém, ale vzápětí toho lituje.
"A co jiného mám nosit, když ty se věčně válíš na zemi? Šavlozubého tygra mi nikdy nepřineseš"
"Já myslel, že jsi se dala na ochranu přírody - však víš, ten zákaz masa a tak"
"Žádný zákaz masa by nemusel být, kdybys schválně nevybíral ty nejtučnější mamuty! Jak si myslíš, že pak budu vypadat? Vždyť ještě pár mamutů s koprovou omáčkou a budu tlustší než to zvíře"
Interiér pravěké jeskyně na(ne)štěstí nemá zabudované zrcadlo, takže pravěká žena shlíží své plné tvary pouze ze shora dolů, čímž nabývají v jejích očích ještě většího objemu. Má vlastně štěstí - na obálce pračasopisů, které čte (Hubneme s Věstonickou Venuší nebo Žena a lov), nejsou vytesané vychrtlé modelky, takže jí k ideální postavě chybí ztratit jen pár desítek kilo.
A tady je čas přestat. Nechci své líčení vést až k extrémům - můj pravěký muž nejezdí v Toyotě edice šavlozubý tygr, nepije prabrno a má pravěká žena zase nečte časopis vlastosaurus ani nevodí svého stegosaura na růžovém vodítku (má dost sebeúcty na to pořídit si klasické černé). Tyto odstavce totiž nejsou o nich. Jsou o nás - o ženách, ze kterých se snadno mohou stát neandrtálci, co bezhlavě smění rodinné štěstí za pytlík celozrnných krekrů. Nebo za dietního mamuta, na tom koneckonců nesejde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama