DESTINACE VZPOMÍNKY

14. března 2018 v 20:33 | xy

Člověk od pradávna volí mezi úprkem a bojem. V rámci technických vymožeností se jen dostáváme od volby mezi koněm a mečem k špatně zaparkovanému fiatu a dědečkově brokovnici bez nábojů. Útěk je v éře pojízdných schodů, vozidel i lidí snazší volba. Při takové procházce po letišti stačí jen úkrok a - voilá - půlka cesty je za vámi. Ovšem nejste-li fanoušci adrenalinových sportů, letištnímu joggingu se vyhýbejte obloukem. Nebo to alespoň neberte přes celní rámy...


Kam se my, co i přes veškerou snahu zůstáváme v realitě, můžeme skrýt? Do fantazie? Do snů? Do minulosti? Vzpomínky jsou oproti Ibize či Egyptu cenově dostupnější destinací. Nemusíte si dělat starosti s prodloužením pasu, získáním víza, ani nemusíte platit letenku psychologovi, co profesionálně odvede vaši pozornost od strachu z létání převyprávěním pár dílů leteckých katastrof. Ovšem, co se bezpečnosti týče, vzpomínkové výlety nelze připojistit standardním způsobem. Pokud se budete minulostí toulat příliš často, hrozí, že narazíte na něco velmi nemilého.
A která turistická oblast je statisticky nejnavštěvovanější? Hádám, že dětství. Když jsme si na hodině psychologie říkali o takzvané dětské amnézii, a zmiňovali se o našich raných vzpomínkách, objevilo se mnoho dojemných historek na první roky života. Byla jsem trochu zklamaná, když jsem si uvědomila, že má první vzpomínka pochází z období školy - až vylitá sklenice mléka mému dětskému mozku připadala dost důležitá na zaznamenání. Teprve pak mé řídící centrum objevilo, jak praktické je nosit kroniku života i mimo máminu hlavu - zejména kvůli historkám na rodinných oslavách - a ještě téže rok se do nepsané autobiografie zapsal první výlet do muzea, první střevní chřipka, první návštěva kina a také druhá střevní chřipka. A o rok později jsem si začala všímat detailů kolem sebe, a o dekádu později jsem se dopracovala ke své současné Sherlocovské analýze každé maličkosti.
Uznávám: i přes to, že jsem (soudě dle vlastní databáze) svůj pátý rok života strávila z větší části nad záchodovou mísou, vracím se ke svému školou nepovinnému já v myšlenkách ráda - lidé také v honbě za památkami znovu a znovu kupují zájezdy do Egypta, kufr plný platíček endiaronu. Mé mumifikované štěstí však nepotřebuje zkušeného průvodce. Naopak! Ve chvílích, kdy se nad testem z trigonometrie zapomenu kdesi v době, kdy se ještě střílelo z větví a princezny nezajímal pořadník na anglický trůn, potřebuji spíše někoho, kdo mě násilím vtáhne zpátky do reality. Je s podivem, že mi rychlí přechod z éry číselné matematiky k testu z algebry, co připomíná svou strukturou spíš béčkové romány než početní operace, ještě nezůsobil infarkt.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 14. března 2018 v 21:42 | Reagovat

Když narazíš ve tři ráno na nevycválaného ožralu, lepší je vzít nohy na ramena! Nebo kopat do koulí. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama