JÁRNÍ POŠTA II.

28. března 2018 v 19:47 | xy

(Bylo mi řečeno, že post Cimrmanologa nelze zařadit mezi povolání. To mě velmi zklamalo - vždycky jsem chtěla být vědec - kdo by nechtěl zasvětit své dny bádání nad tajuplným životem českého velikána? Rozhodla jsem to vzít alespoň jako koníček. Po náročném dni ve škole konec konců post Cimrmanologa nabývá jasnějších obrysů, než přihláška na vysokou...)

JÁRNÍ POŠTA - ANEB CIMRMANOVA REFORMA POŠTOVNICTVÍ

- DOKONČENÍ -

Cirman a jeho ruský dopisní přítel Vladimír Vladimirovič Vladivostok se po měsících marných pokusů o plnohodnotnou korespondenci dohodli, že vymyslí lepší způsob komunikace. Cimrman se dal do přemýšlení, když tu do jeho okna narazil poštovní holub a rytmickým poklepáváním zobákem o skleněnou tabulku se dožadoval jeho pozornosti. Když ho Cimrman vpustil dovnitř, ukázalo se, že jde o doporučenou zásilku pro jeho sousedku, a tak promrzlé zvíře odeslal vzdušnou poštou zpět na protější pobočku pošty české. Krátce poté ho konečně osvítil spásný nápad, vzal pero a napsal svému příteli o svém novém vynálezu, který jim ušetří mrzutosti s korespondencí: o telegrafním holubovi.
I když tato myšlenka stále měla své mouchy, vylepšováky, se kterými přišel jeho ruský protějšek, byly proti tomu jen hejnem masařek. Nápad s potrubní poštou zkrachoval na faktu, že rus dost dobře netušil, kde leží Cimrmanova domovina, a tak prvních několik kilometrů trubek natáhl v opačném směru. Obdobně rychle skončil i projekt s pracovním názvem "katapult dobrých zpráv", který navzdory svému jménu přinesl jen několik úmrtních listů, a to ještě prostřednictvím klasických poštovních schránek.
Cimrmanovy telegrafní holuby se ukázali jako praktická záležitost. Po týdnech usilovného výcviku již ovládali bravurně morzeovu abecedu a dokázali zpaměti vyťukat až dvě stránky textu. Jediným výrazným nedostatkem byla doba spotřeby - i nejtalentovanější z ptáků odcházel po dvou až třech měsících do předčasného důchodu s nadměrnou bolestí hlavy. Statisticky dokonce trpěli migrénou častěji, než manželské soužití po dvaceti letech.
Zoufalý Cimrman, jehož byt se po týdnech usilovné práce na výcviku doslova proměnil v holubník, se však nevzdal. S tlupou invalidních opeřenců za zády sepsal pojednání o způsobilosti ptáků pro práci s vyřizováním vzkazů. Na druhý den si poštmistr Mašek přečetl s nadšením jeho návrh na investici do Jeho entuziasmus mu však místo vysněného povýšení vynesl jen tříměsíční dovolenou v psychiatrické léčebně. Tam také končí cimrmanův pokus o reformu české pošty.
.
.
.
Pointa mého chabého pokusu o cimrmanologickou práci mě dostihla, když jsem dnes večer čekala v dlouhé frontě na české poště a sledovala jednu z úřednic, jak si bez ohledu na zástup táhnoucí se celou halou rozvážně ťuká dvěma prsty do klávesnice údaje. Napadlo mě, že jsem se možná ve svém "výzkumu" dostala k jádru pudla - to, že česká pošta dodnes ctí a uznává metody českého velikána Járy Cimrmana zní daleko lépe, než fakt, že nechává za přepážkou sedět chromé datli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 29. března 2018 v 5:19 | Reagovat

Co proti manželství máš? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama