MASKA

7. března 2018 v 20:17 | xy

Představení skončilo. Chlapec se vyškrábal na jeviště.
"Proč nosíš masku?" zeptal se vojáka.
"Aby mě nikdo nezranil" odpověděl bez váhání
"Proč nosíš masku?" zeptal se zloděje
"Aby mě nikdo neodhalil"
"A proč nosíš masku ty?" obrátil se na incipienta, který s kapucou naraženou do potetovaného obličeje opouštěl zákulisí.
"Ze stejného důvodu jako oni" řekl smutně "aby nikdo neodhalil, jak moc jsem zranitelný"



VŠICHNI HRAJEME DIVADLO. Erving Goffman v názvu svého zkoumání lidské společnosti poetisky shrnul podstatu bytí. Věděl to už Shakespeare, věděla to většina slavných dramatiků a - i když to není tak oslnivý fakt - vnímám to i já. Ale zatímco Goffman nás podle životních rolí dělí na "upřímné" dokonale ztotožněné se svou rolí a "cyniky" stojící jaksi mimo, já bych pro úplnost přidala ještě úlohu, kterou v tomhle rozlehlém divadle pro 7 miliard lidí zastávám já: KULISÁK. Protože někdo to vaše náruživé poskakování musí jistit zezadu, no ne?

Co se týče hraní rolí, maska je dokonalý prostředek. Od nepaměti představuje snadný způsob, jak se stát alespoň na okamžik někým jiným, nepostradatelná, a často i neviditelná součást moderního inventáře. Při představení v antickém koloseu nosili muži ženské masky, protože pro ty v souborech nebylo místo. Dnes se pro změnu častěji maskují zástupkyně něžného pohlaví, a to všemi možnými prostředky - od rtěnky po krém na boty místo obočí... Zajímavé ale je, že po masce jako varování před zneužitím (protože tehdy tu nebyla žádná etiketa, kam by se to dalo vtěsnat na plochu 1x1 milimetr) následovali mýtické příběhy o lidech, kterým maska přirostla k obličeji.

Posmrtné masky dotáhly mystifikaci ještě o krok dál - sloužili k obelstění nikoli lidí, ale rovnou smrti, dávali lidem možnost přežít v nezměněné podobě o trochu déle, než jim osud určil. Vzato kolem a kolem, plynové masky nemají o moc jiné poslání. Dnes se odlévají masky rovnou zaživa a jsou páleny spolu s památkou. Tyhle moderní "masky" mají rozličné tvary - od nevinných úsměvů se slzami v očích až po zásah chirurgických plastiků plastických chirurgů. Pokud máte dostatečné finanční prostředky, můžete si vybírat.

Obklopeni klanem oranžovolících uživatelů make-upu přirozeně saháme po stejných prostředcích. Kdyby bylo zvykem lít si do očí savo, dávno jsme krajinou slepců. Kdyby přežil pravěký ideál krásy kypré věstonické Venuše, hladomor by se rozšířil na dvě třetiny osídlené plochy. Takhle hladoví po jídle jen část - a té to kompenzujeme posíláním koz a drobáků na studny - a zbytek světa hladoví po dokonalosti. A červený kříž rtěnky nedotuje...

Kam tím vším mířím? Pro jednou sama nevím. Snad sem: neproste boha o peníze, proste o herecký talent. Každodenní divadlo je hned o něco veselejší, když je tragédie vyvážena přiměřenou částkou. Protože ne všichni hrajeme divadlo ochotnické, pane Goffmane...


Výsledek obrázku pro theater pictogram
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama