Sezóna chřipky a Cimrmana

2. března 2018 v 20:02 | xy

"Kdo z českých autorů spadá pod realismus?"
Hm...Seifert?"
"Ne"
"Foglar?"
"Ne"
"Dojl?"
"Ne. Ten je možná realista, ale není Čech"
"Tak Cimrman?"


Je hezké vědět, že nejen Ježíšek, ale i Jára Cimrman zůstává u někoho stále tajemnou, avšak existující modlou. Díky dvou věcem - online divadelním záznamům a vrcholící chřipkové sezóně - jsem nadšeně shlédla 15 her z divadla Járy Cimrmana. A nadchlo mě to. Třikrát. Když jsem po maratonu českého humoru postrádala zábavu, první účinnou dávku antibiotik jsem oslavila sepsáním úryvku vlastního scénáře. Pohltilo mě to dokonale. Ale protože všechna sláva žižkovských prken patří po právu těm, co Cimrmanem žijí posledních pár desítek let, já si skromně ukrojím jen kousíček ze svého blogu. Berte to s nadsázkou - třeba jako ochutnávku z mých dlouhých zimních večerů.


ÚVODNÍ SEMINÁŘ:


HEREC 1:

I když se pozornost Járy Cimrmana obracela zejména na dobu a místo, kde tvořil
(jeden z herců se začně hrabat v tašce) ona koneckonců každá přítomnost vykazuje jisté rušivé elementy, které senzitivní intelektuál může ignorovat jen stěží (střetnou se pohledy a herec se s výrazem provinění napřímí) není pravdou, že by jeho pozornost neupoutaly i světové dějiny. Cimrman dokonce jednu chvíli vyučoval dějepis na chlapecké části katolické školy svatého Kleofáše. Jeho žáci díky metodě názorných ukázek ještě dlouhá léta vzpomínali na probírání kostnického koncilu či stoleté války očima panny orleánské, po nichž - jak trefně říkal sám učitel - doslova zapláli v úžasu. Tato éra jeho života však vzala záhy za své, když spolu s dílem Jana Amose Komentského lehlo popelem i celé levé křídlo budovy. Ještě několik týdnu se horlivě snažil argumentovat výhodami výuky pod širým nebem, nutno říci, že vcelku úspěšně. Avšak v den návštěvy svatého patrona celého zařízení - nikoli svatého Kleofáše, ale barona Petra Hliníka ze Svatého, který odkoupil většinu odpustků této firmy- sněhové závěje znemožnily žákům psát cvičný diktát krasopisně, a řád kaligrafistů písma božího byl rozpuštěn. Cimrman toto dopoledne, které určilo jeho další kroky - my už dnes víme, že kvůli mnichům, kteří si na něj počíhali s krucifixi a důtkami, to bylo přes les směrem na sever - trefně líčí v jedné ze svých básní. Tuším, že jde o báseň s pořadovým číslem 57. Prosím zde přítomného kolegu, aby byl tak laskav a vyndal ji z mého kufříku.

HEREC 2:

(stoupne si, vytáhne politý papír) Nějaká politá


HEREC 1:

Ach, tak to budu spíš číslo 58


HEREC 2:

(vytáhne jiný papír) Rozmáčená


HEREC 1:

Taky? Tak že by číslo 59??


HEREC 2:

(recituje) Rozmáčená.
Rozmáčená dvě, tři íčka
příliš slohu nevadí
mnichům také občas svíčka
voskem o list zavadí
Těžko učit ve vánici
děti psát sloh bezchybný
v potaz musí kantor bdící
brát sníh, déšť i vlhké dny
Jakmile však ze sešitu
žák si lyže vytvoří
pošleme jej k jezuitům
my jsme suší pastoři
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sofie Munzarová Sofie Munzarová | 2. března 2018 v 20:27 | Reagovat

To je super!!!

2 stuprum stuprum | Web | 3. března 2018 v 2:13 | Reagovat

Divím se, že dnešní mládež nezná Cimrmana, po Haškovi největšího Čecha! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama