Sladké sny....

3. března 2018 v 21:25 | xy |  TROCHU PESIMISMU
Bylo nebylo, za devatero vyschlými řekami, devatero roztátými ledovci a devatero zeměmi bez přístupu k pitné vodě se rozkládalo království bezedného blahobytu a bezmezného pesimismu. Tam za hradbami devadesáti devíti věžatého města, v místech, kam už nedoléhala hudba ani opilecký zpěv ze dvora, a kde jedinou příjezdovou cestu tvořila tvořila udusaná hlína a štěrk, bydlel malý chlapec. Po své matce zdědil otce alkoholika, půlnoční záchvaty hladu a kartičku do knihovny. Od rána do večera tedy vysedával mezi policemi s knihami, aby se vyhnul otcově přítomnosti, a domů se vracel až za tmy. Sám se naučil všechny věci nezbytné pro život gramotného člověka: číst, psát, počítat logaritmické rovnice a falšovat podpisy. Kdyby se jednoho krásného dne nezeptal nově příchozí knihovnice, kde najde něco o zvířatech, jistě by další roky zůstával pro své okolí neviditelným.
"O zvířatech? Copak se zoologie neprobírá ve škole?"
"Nevím" pokrčil lhostejně rameny "Já tam nikdy nebyl"
"Nikdy?"
"Nikdy"
To stačilo na udání ke královskému zástupci gramatiky. Malý génius byl odebrán otci a poslán do čtvrtého ročníku základní školy. Působivá znalost všech možných oborů rozhodně nezapůsobila na kantory, kterým se jeho rozsah nevešel do osnovy. Marně se pokoušel půjčit si potají alespoň učebnice z knihovny a dát se na samostudium. Ale knihovnice ho vždy jen obila.
"Chci knihu o rostlinách" řekl
"O rostlinách? Copak se botanika neprobírá ve škole?"
"Nevím" pokrčil lhostejně rameny "u nás ve třídě se jen sedí a mlčí"
"Tak se tam hezky vrať" odpověděla mu a vyprovodila ho ze dveří.
Testy plné úvah a vlastních teorií mu vynášeli jen pětky za "ignorování zadání". Po čase upadl do stavu naprostého nezájmu okolní svět. Naučil se nebýt kreativní, mlčet, dokud není tázán, a neupozorňovat na sebe přílišnou pílí. Trpěl několik let, než konečně dostal poslední vysvědčení, doslova dostatečné. I s ním se vydal do knihovny.
"Chci knihu o životě" řekl mladé knihovnici.
"O životě? Copak se život neprobírá ve škole?"
"Ne to, co bych chtěl vědět. Na mojí otázku nikdo z kantorů odpovědět nedovede"
"A co bys chtěl vědět?" sklonila se k němu vlídně "Přečetla jsem všechny knihy, co tu vidíš. Jestli je to v některé z nich, odpovím ti"
"Dobrá." Chlapec přikývl. "Řekněte mi tedy, jaký je smysl života"
"Smysl života??" Knihovnice se dala do smíchu. "Nic takového přeci neexistuje!!!"
"Já vím" chlapec vážně pokýval hlavou. "Jen jsem chtěl mít jistotu"
Nato opustil knihovnu a víc ho nikdy nikdo živého nespatřil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama