Sugar-free sladký život

29. března 2018 v 19:31 | xy |  FEJETONY

Měla jsem tu čest hlídat holčičku, jejíž maminka vyznávala stravu bez lepku, laktózy, masa, vajíček, koření, soli, cukru a chuti. Zvědavost na okamžik převážila nad taktem, a tak jsem se zeptala, co dostane od Mikuláše. Čokoládu? Želé? Nebo snad brambory? Odpověděla mi, že v jejich domácnosti bodrý vousatý patron dětského mlsání nechává v míse za okny raw pamlsky a nějaké exotické ovoce. To mi připomnělo historku o tom, jak jsem byla v pěti letech donucena sníst nejprve ze své výslužky banán, a teprve po zdolání nahnědlé dužiny jsem se směla pustit do čokolády. Holčička se mnou soucítila víc, než jsem čekala. "Chudáčku" pronesla s retem ohrnutým nad krutou výchovou mé matky "vždyť má takového cukru a takových kalorií!!"
Při dnešním výběru potravin všeho druhu by bylo příliš nekreativní utišovat kručící žaludek starými osvědčenými recepty. Když už chleba, tak alespoň v nějaké extrémní variantě - život je příliš krátký na prázdné kalorie! Uličky se zdravou výživou se přesouvají stále více do popředí, až připomínají stěny pyramid, které se v akčních filmech z prostředdí Egypta stahují blíž a blíž k sobě, až své obyvatele rozdrtí na prach. Tuším, že po týdenním přežívání o luštěninách možná zažijete stejný tlak ve svém břiše naživo.
Občas se mi zdá, že ulovit jídlo je dnes pomalu náročnější, než v pravěku - před lovem je třeba strávit hodinu líčením (a hledáním zimní bundy, protože meteorologové se s tím rapidním oteplením sekli o pár měsíců), pak následuje adrenalinové přebíhání na červeného panáčka, boj o neshnilé banány, hon za zlevněnými jogurty a - když už se zpoza rohu vykukuje cílová rovinka - čtvrt hodiny přešlapování ve frontě. I tak se ale najdou masochisté, co po příchodu celý hladový prolistují časopis o zdravé výživě, aby zjistili, že po šesté večer u nemají nárok na jediný kopeček rýže.
I když chodím ráda na procházky po přírodě, po nočním městě, památkách a plážích (bohužel ta, co ji máme přímo za domem, postrádá moře a je prošpikována skrz na skrz zbytky báboviček), ze zkušenosti vím, že takové kolečko, dvě po supermarketu vám o naší společnosti poví daleko více. Hned u pečiva se dav štěpí na konzervativní rohlíkáře a inovátory, co aplikují při výběru chleba heslo, které má sestra používá na ospravedlnění svých kulinářských pokusů: čím černější, tím lepší. No, nevím, ale myslím, že můžu být ráda, že za mých dětských let Mikuláš nakupoval v uličce zdravé výživy jen pro zlobivé děti...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 30. března 2018 v 2:05 | Reagovat

Už hezkou řádku let dumám nad tím, proč ještě nevyšly knižně nějaké příběhy z nákupního pultu Billy. Co tam se najde materiálu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama