TOXICKÁ LITERATURA

22. března 2018 v 19:22 | xy |  FEJETONY
Literární večery jsou krásná věc. Většinou. Pokud se pořádají v jednom člověku uprostřed neuklizeného obývacího pokoje s televizí z vedlejší místnosti coby kulisou, a s tím, že jejich výstupem má být strohý referát na dílo z kánonu povinné četby, už to taková legrace není. Nejsem sice v psaní odborných prací nijak zběhlá, ale i já tuším, že když se od tématu odkloníte už na prvním řádku, bylo by fajn se nějakou nenápadnou oklikou vrátit dřív, než si toho pozorný posluchač (v odborné terminologii "češtinář") stačí všimnout...

Jsou to dva roky, co jsem tvrdě narazila s prvním pokusem o "vzorovou maturitní" otázku. Zpracovala jsem dílo Hamlet velmi detailně - samotné drama jsem četla dvakrát, pasáže polité kávou dokonce třikrát, abych se ujistila, že výrazy skryté v černých inkoustových kalužích tipuji správně. Osudovou chybou ale bylo pouštět se do výzkumu nad rámec osnovy. Jaký jed může člověka zabít nalitím do ucha? A v jakém množství? Asi vás zklamu, ale už nevím - mé pojednání bylo spolu s dalšími vytříděnými papíry odvezeno na přeměněnu v toaletní papír.
A bůh referátů z českého jazyka mi nepřál ani nadále. O rok později jsem si vylosovala dílo Gustava Flauberta. Jestlipak víte, jak to skončí s paní Bovaryovou? Otráví se. Je to žena dost chytrá na to, aby si vybrala jiný otvor než vrah Hamletova otce, takže spolyká trochu arzeniku a ušetří tak mnoho papíru před perforováním. I tak jsem se ale rozhodla, že si vymodlím pro rok 2018 dílo, které, jak se lidově říká, nebude žádná otrava. A tak tu sedím na klíně s Čapkem.
Mým jediným přáním při zaznějí jména Čapek bylo, abych nemusela zjišťovat, proč dort pejska a kočičky vyvolával u toho velkého psa tak ukrutné bolení břicha (cituji: "To to bolí, to to bolí!" naříkal ten zlý pes, "to jsem si dal, co ono to bylo v tom dortu všechno namícháno, že z toho mám takové ukrutánské bolení!"). Naštěstí jsem dostala práci nikoli Josefa, ale jeho bratra Karla. Na pomoc k přelouskání Ze života hmyzu jsem si tentokrát nepřibrala učebnici travičstvíchemie, ale pro změnu biologii. Ještě jedno prolistování obou knih, a budu se vybavovat s hmyzem na našich mucholapkách (není to také nějaká alegorie??). Nebo se rovnou přichytím vedle nich.
No, jak říkám, literární večery jsou krásná věc. Většinou. Občas však člověka svádějí zkoušet potencionální jedy do ucha na vlastní pěst.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 23. března 2018 v 2:16 | Reagovat

A tos ještě nečetla nejpůvabnější knížku o jedech: Karel Bovary, venkovský lékař od Améryho. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama