DEN D

24. dubna 2018 v 22:14 | xy |  TROCHU PESIMISMU
Den D je tady.

A když myslím D, znamená to deprese. Lidí v autobuse jakoby zčista jasna bylo dvakrát tolik a všichni se chtějí po vzoru dětských hrdinů z Teletabies tulit co nejblíž to jde. Závidím řidiči jeho okénko, které už z jedné strany sice zamlžuje opar, ale stále bezchybně izoluje. Nakonec vystoupím o zastávku dřív a jdu pěšky, abych stačila před vstupem do školy vyšplápnout jednu dvě louže. Nemám tušení, že v poslední době pršelo, dokud se má teniska nepotopí pod hladinu. Tak si čvachtám ulicí s rukama v kapsách a podrážkami v tratolišti dešťové vody a nadávám na hrbolatý chodník. Nějaká paní, které se berle smekla o "želvu", se ke mně z druhé strany silnice přidává.

Ve škole chvíli koukám do zdi, chvíli pro změnu fixuji hodiny nebo tabulku časování sloves v němčině. Dát ji sem byl vážně geniální tah, neboť - protože se nikdo z nás německy neučí - ji není třeba na testy z jazyků zakrývat. Když tu ještě byla obdobná věc ve španělštině, učitelka musela chudák po celý test skákat panáky, což byla její vlastní taktika jak nám znemožnit výhled. Nakonec ale stejně bystré oko studenta našlo co hledalo a chudák španělštinářka přibrala navzdory usilovnému testovému kardiu pět kilo. Tak se demokraticky rozhodlo vyměnit pomůcky se studenty němčiny. Plakát se správným jazykem si užívají jen studenti ruštiny, z nichž však azbuku ovládá jen chabá třetina, takže vlastně ani oni nepožívají žád

Přestávka a hodina se slývají dohromady. Už ani nezvoní, někde na druhé straně zase probíhají přezkoušení či co a tak jsme poplašného zařízení pro dnešek ušetřeni. Chvíli si zahrávám s myšlenkou vydat se do automatu pro kávu, ale záhy do zavrhnu. Zaprvé: je to daleko. Zadruhé: obnáší to pobyt mezi lidmi. Za třetí: obnáší to pobyt mezi LIDMI! A pak - to, že usnu, je mou jedinou nadějí na přežití, a zmařit si ji kofeinem by ode mně bylo velmi hloupé. A dávku hořkosti si dnes mohu užívat na jazyku i bez kávové příchuti. Jupí! Už se chystám poskočit, když náhle zjistím, že se někdo sklání nad mou lavicí. V duchu si gratuluji, jak krásně jsem se vyhnula placení odškodného za pohmožděný obličej. Teprve pak vzhlédnu.

"Z té pětky si nic nedělej" říká mi spolužák.

Zjišťuji, že mám za sebou jedno špatné zkoušení a dva neskutečně nepovedené testy. Raději se neptám, kterou z těch pětek není třeba brát si k srdci. Snad na to přijdu později, kdo ví. Než stačím dostát svým zdvořilostním povinnostem, zazvoní, a můj společník zůstává bez odpovědi. Poděkuji mu až cestou na zastávku mezi několika nadávkami na řidiče, který mi klaksonem přerušil tok myšlenek. Pak nasedám do autobusu a mizím z jeho dohledu. A - voilá! - má no-kofein strategie dostává svého účinku a já se spokojeně dostávám do říše spánku a skrz ní až na konečnou zastávku. Pravda, chtěla jsem vystoupit o třináct stanic dřív, ale co. Kdyby člověk plýtval pesimismem na maličkosti, dny D by zcela ztratili svůj hořký podtón...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 25. dubna 2018 v 1:24 | Reagovat

Připadá mi, jako bys celý den prospala. Co se jen stalo...

2 JustHuman JustHuman | 4. května 2018 v 19:16 | Reagovat

Still waiting... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama