DÍL IV. - METEOROLOG

8. dubna 2018 v 19:02 | xy |  BESTIÁŘ POVOLÁNÍ

Zvířata dovedou předvídat katastrofy. Lidé ne - alespoň tedy většina z nás, co pro záchranu planety počítáme leda s roztříděním odpadu na plast, papír a to ostatní. Já kolikrát vítám katastrofy s úsměvem na rtech a bez menšího podezření na něco zlého. Zvláště ty matematické. Pololetní písemnou práci z algebry rok co rok přebírám, jako by to byla medaile za služby vlasti, a teprve při bližším prozkoumání mé nadšení rapidně opadá. Jinými slovy: pokud mě uvidíte při katastrofě utíkat, vezměte to raději opačným směrem....


Meteorologové to mají náročné, ovšem s každým novým přístrojem jsou jejich věštby přesnější a konkrétnější. Hádám, že jen málo z nich si ještě drží doma ve sklenici rosničku (snad nějakou zapomenutou ropuchu po pradědovi meteorologovi) a spoléhá se na její úsudky. Ne snad, že byla nějak zaujatá proti životním koučům obojživelníkům. Já jen, že na jejím místě bych si ten cardio tréning s lezením na žebřík mimo pokusy o útěk ušetřila.


Celou základní školu a část střední jsem přežívala díky meteorologovi na klíček. Sotva jsem otočila klíčem v zámku a našlápla směrem k výtahu, ozvalo se za mými zády familiérní varování před deštěm či zimou. Nový tenisky do toho lijáku!? Bez čepice, když venku fičí jako v Ruským filmu?! Máma bedlivě sledovala poslední módu i poslední sebemenší záchvěv teploměru, a když se mi zrovna nepodařilo vyplížit se bez zachrastění, byla jsem natěsnána do pláštěnky. Kdybych z ní ve čtvrté třídě nevyrostla (a v páté třídě jí neztratila), jistě bych ještě do prváku nastupovala jako elegantní igelitový pytel.

Přesnost předpovědí počasí je stále spekulativní. Netroufám si tipovat, kolik párů sametových bot a slaměných kloboučků už padlo za oběť dobře známému "zítra nás čeká slunečný den". Ale kdo by krásné mladé moderátorce nepodlehl? Dívka divoce gestikulující před mapkou České Republiky vzdáleně připomíná asistentku kouzelníka. Jen pohyb a - voilá - náš zítřejší piknik zmizel pod symbolem mraku. I kdyby však dnes večer slečna varovala spoluobčany před potopou světa, já si už ze zvyku dojdu pro test z algebry v promokavé soupravě a s úsměvem na tváři. "Nejsem z cukru" opakuji si vždycky až do chvíle, kdy už při pouhém pootevření rtů polykám dešťovou vodu. Pak s dojetím vzpomínám na svou pláštěnku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 8. dubna 2018 v 23:25 | Reagovat

V skrytu psyché toužíš být také rosničkou. Mají třináctý plat a spoustu volna!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama