JARNÍ ÚKLID

1. dubna 2018 v 17:23 | xy |  FEJETONY
Pokud jsou Vánoce svátky klidu a rodiny, Velikonoce jsou svátky neskutečně krátkého odpočinku prošpikovaného úklidem skořápek od vajíček a drobečků z beránka. A jarního úklidu. Letos jsem na to šla logicky a řekla si, že pokud za okny zuří krutá zima (sem tam projasněná trochou slabého slunečního světla a paprsky led lampiček), může u nás doma ještě chvíli zuřit krutý nepořádek. Dala jsem si jediný jednoduchý cíl: zbavit se alespoň zbytků vánoční výzdoby.
Po měsíci soužití s vánočními proprietami člověku ani nepřijde, že daná věc do "jarní" verze interiéru nějak nezapadá. S něčím je to snadné - stromeček se většinou připomene sám, když první nešťastný člen rodiny objeví na koberci opadané jehličí, stejně tak i háčky od ozdob (ne vážně, jak se ty malé esíčkovité mučící nástroje dostanou na druhou stranu bytu??), mísy se sladkostmi se do myčky vrací coby odpadkový koš na obaly od bonbonů. Ale! Občas je zkrátka na zdemolování zbytků rodinných svátků třeba rodinná výpomoc. Na vyplétání lamel se hodí pozvat děti (nejlépe ještě beozobčanková věková kategorie) příbuzných. U hledání zapadlých pohlednic excelují ti, jejichž vánoční překvapení obsahovalo dárkový poukaz od Eiffel Optic na cokoli jiného než na slepecké brýle.
Abych ale celé Velikonoce nevyplnila jen post-vánočním šmejděním, pokusila jsem se i o dodržení několika tradic. Netknutý beránek - či lépe řečeno scvrklé jehně černé jako uhel - si už pár dní hoví ve formě a čeká na schválení eutanazie. Z kulinářského oboru se mi povedlo jen polepit pár vajíček samolepkami ze supermarketu Albert (tuším, že se zrovna sbíralo na nějaké nádobí či co), ale radost o jeden hladový den později přešla ve vztek, když jsem ani po hodinovém snažení nedostala volská oka na rozpálenou pánev. Mou jedinou dekorací tedy zůstává díky shodě náhod a zásobě rozpáleného oleje puchýř vejcovitého tvaru na hřbetě ruky.
Abych ale nezakončovala své pojednání pesimisticky, musím dodat, že přes to všechno cítím vděčnost. Díky příběhu starému dva tisíce let jsem si mohla udělat po dlouhé době "spací" víkend, doplnit hladinu bílkovin zásobou vajíček z akce a ochutnat výtečného beránka, kterého nám sousedka, jež patrně zahlédla hustý dým doprovázející kremaci beránčího těsta, z lítosti nad mým výtvorem donesla - je vidět, že tu nebydlí dlouho. Až přijdou Vánoce, pochopí, že spojení téhle empatie a mého antitalentu na pečení nemůže přinést nic dobrého.
A když už jsme u těch Vánoc.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 1. dubna 2018 v 18:11 | Reagovat

Doufal jsem, že ta krásná pohádka o nevinné panně, hodném pěstounovi a dobrotivém příteli vrahů, rybářů a prostitutek bude v tvém podání hodně šílená!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama