OBLEVA - ÚLEVA...

20. dubna 2018 v 19:51 | xy
Po dlouhé kruté zimě se konečně oteplilo natolik, abychom se mohli odvážit vyjít z domova bez kabátu ladně přehozeného přes předloktí. Já ten svůj odhazovala přes židli s neskrývanou úlevou, avšak o pár minut později už ho šlo zahlédnout jen usilovným pátráním mezi dalšími kusy, které v rámci této vzácné příležitosti přidala má sestra. Jinými slovy: éra jarního úklidu příchodem jara definitivně skončila. A jestli teplota zase spadne, pak spadne i můj pečlivě vykonstruovaný systém pořádku...

Upřímně, nedivím se, že filmový režiséři rádi vsazují své dobrodružné kousky do prostředí tropů. Kromě toho, že se maskéři spíš smíří s nižším platem, pokud bude jejich hlavním úkolem natírat hvězdu opalovacím krémem, horké podnebí samo o sobě přináší akční zápletky - od štírů přes pandí oči až po pobíhání po vlhkém, dětmi obsazeném okraji bazénu. I v české republice byla má cesta do školy v parném ránu napínavou událostí. Těsně před zastávkou na znamení se ukázalo, že spolužačky nejsou sto odlepit odhalená stehna od kožených sedaček a natáhnout se ke stopce. Řidič však naštěstí vše sledoval ve zpětném zrcátku a - byť se očividně dobře bavil - zastavil alespoň, aby odškrábl od sedačky sám sebe.

Malé děti jsou teď sice chudší o sněhovou munici, vyzbrojují se však pro změnu nanuky. Člověk by neřekl, jak krátkou dobu spotřeby ty věci mají, dokud ji nevloží do ručky malému lidskému mláděti, jež oplývá magickým talentem proměnit ji v mžiku v řeku cukernatého mléčného roztoku neonové barvy. Ať už se po hádce u mrazících pultů odchází s jakýmkoli produktem, ve výsledku stejně matka končí ve sladkém tratolišti.

Ale i přesto, že se k autobusové zastávce i z ní probírám oní upatlaným davem dětí natěšených na školku, pozdní příchody se mi vyhýbají jako kulky Nikolu Šuhajovi (no, ano, po testu z literatury je každý generálem...), snad právě díky tomu, že kabátová vrstva i se svým vzpurným zipem odpadla nadobro. Narozdíl od těch dam, co odhodily první kalhoty, jsem však nemusela poznávat systém naší městské dopravy z koženého sedátka autobusu po dvě kola. Jedinou daní zatím byly sluneční brýle a nanuk spadlý ze špejle. Takže kdybyste náhodou někde objevili černé okuláry nebo míšu v čokoládě, dejte mi vědět. Děkuji!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 21. dubna 2018 v 2:27 | Reagovat

Sama jsi zastánkyní odhalených stehen a jindy zas úplých džínsů, aby vynikly křivky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama