Pondělní deprese z principu

16. dubna 2018 v 22:26 | xy |  TROCHU PESIMISMU
Každý potřebuje svůj pesimistický koutek. Když se narodíte jako pátý z pěti děti, pravděpodobně na vás zbude kousek nezametené podlahy vedle kuchyňské linky. Pravděpodobně. Já se navzdory pravděpodobnosti válím se svým čestným titulem prvorozeného dítka pod pracovním stolem a snažím se najít kousek vyluxovaného koberce. Nevím, jestli měl Platon taky tak špatné podmínky pro své filosofování, a zda mám i já šanci proslavit se ze svého ubohého útočiště. Ale na druhou stranu - zoufalé myšlenky si žádají zoufalý interiér...

Pondělky byly jistě špatným dnem týdne ještě dávno před tím, než se Garfield poprvé zmínil, že v pondělí chutnají lazaně (záměrně psáno foneticky) daleko hůř, než v úterý, ve středu, ve čtvrtek,... Mohu potvrdit, že to platí i s mraženou pizzou. A chlazenou pizzou. A pizzou od stánku. Buď chuťové buňky přítomnost začátku týdne vyloženě dráždí, nebo funguje placebo efekt i v gastronomii. Takže jelikož je pondělní deprese zakotvená v našich životech coby železná tradice (znáte to - zvyk je kovová blůza), ani dnes si to nenechám ujít. Když smutek nepřichází, je třeba si ho navodit. A díkybohu na to je tu internet a jeho mravokárný hlas v mé hlavě

"Některé děti pracují od svítání do setmění a ty nejsi schopná uklidit knihovnu"

"Některé děti hladový a ty jsi si musela "vlažnou" večeři přihřívat v mikrovlnce!"

"Některé děti umírají a ty jsi stále naživu!"

Jenže tentokrát nic. Žaludek se místo úzkostí stahuje hladem. Zkusím ještě pár statistik červeného kříže a fotky koťátek, které kvůli mámině alergii nemůžu mít. A nic. Závěrečná scéna z Titaniku? Nic. Pohlednice od babičky? Nic. Leták z alberta? Nic. Procházení alba fotek ze základky? Nic. A možná úleva. Buď se ze mě stává psychopat bez špetky svědomí, nebo - což je vzhledem k nedostatku kávy a spánku v naší domáctnosti daleko pravděpodobnější - jsem zkrátka moc unavená na pondělní depresi. No, pro jednou ji budu asi muset o týden odložit. Ale ještě pár takových epizod a trh antidepresiv se zhroutí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 19. dubna 2018 v 3:24 | Reagovat

Nejsmutnější je, že myšlenky ovlivňují tělo víc, než se myslívá a že tělo je emanací všech našich počitků, emocí i prožívání...

Optimista je vždycky krásný a ten, co vidí v každé louži lejno, bude kdy sotva pěkný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama