PŘÍSLOVÍ

11. dubna 2018 v 19:25 | xy
VYMYSLETE VLASTNÍ PŘÍSLOVÍ.

Tak nevinným zadáním začalo včerejší nekonečné odpoledne, které se pozvolna proměnilo v odpoledne dnešní. Zatím, co slunce přešlo oblohu sem tam, já se nepohnula z místa. Nejprve jsem se nenápadně pokusila změnit pár slov v notoricky známých poučkách, ovšem působilo to nejen kostrbatě, ale také velmi velmi nápadně. Zejména, když jsem postupovala metodou mozaiky...

Jak se do lesa volá, tak se ucho ulomí.

Bez práce ani smrt nebere.

Kdo chce psa bít, v apatice nekoupí.

I když si myslím, že uchytit by se to mohlo, smysl "decentně" pokulhává. Po zhruba dvaceti beznadějných kolážích sestra znuděná mou intelektuální dřinou na chvíli zapnula televizi a já ihned sklouzla pohledem k obrazovce. Po dvou hodinách neznámého filmu prošpikovaného reklamami (ze kterého se později vyklubal konec jednoho a začátek druhého filmu) jsem přeci jen něco spatlala. Myslím však, že výsledek lépe demonstruje vliv masmédií na lidské přemýšlení, než můj talent na vývoj nových přísloví.

Bližší košile vypraná v Perwollu, nežli kabát vypraný v Arielu.

Hlad je převlečená Prolinie.

Všude dobře, s Fisherem nejlíp.

Kovářovic kobyla chodí bosa k Baťovi.

Líná huba? Odolu tuba!

Samozřejmě jsem svou žádost o práci v národním výboru pro vymýšlení přísloví okamžitě stáhla zpátky a začala přemýšlet nad jiným profesním zaměřením. Podle toho, v kolik jsem šla spát, to už už vypadalo na nočního hlídače. I když po tom, co mi vloni v létě utekla i želva, kterou jsem svědomitě hlídala při cválání po louce (a kterou jsem našla po dvou hodinách pročesávání trávy o dva metry dál), se na to zrovna necítím. Teprve s vypnutou televizí a spící sestrou za zády jsem se mohla skutečně ponořit do práce. A tak vznikl žebříček pěti přísloví, které teď visí na naší ledničce a straší mě pokaždé, když jdu zkontrolovat sbírku tavených sýrů a oběšených myší:

Oko za oko, zub za pár tisíc.

Kuj železo, než ti seberou kladivo.

Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo dává s 5% úrokem.

Nemusí pršet, stačí, když předpovídají slunečno.

Kolik jazyků umíš, tolikrát jazykovce dlužíš.

A z vnějšího (velmi intenzivního!) popudu jsem ještě přidala šestku: Lepší holub na střeše, než-li řvoucí andulka v kleci.

No, už abych si pořídila děti a předala jim svou moudrost, dokud se šílenství ještě nechá ochočit. Když to tak pozoruji, ještě pár let a dostanou závětí jen pár prošlých kuponů do supermarketu a dva kovové žetony do vozíku. Alespoň vědomí, že tenhle domácí úkol tu zůstane, mě uklidňuje. Možná přeci jen počkám alespoň do maturity či přechodu...Vždyť víte, co se říká - kdo si počká, dál doskáče.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 12. dubna 2018 v 0:57 | Reagovat

Jedno obzvlášť vyniká prozíravostí, hlavně v regionu strýčka Sama, jak mohu s bolestí v kreditce potvrdit.

Mé zuby jsou námět na horor!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama