VÁLKA S LITERATUROU

5. dubna 2018 v 11:33 | xy |  TROCHU PESIMISMU
Když čte člověk povinnou četbu, odehrávají se mu v hlavě podivné věci. Na jednu stranu učitelé vyžadují ve slohových pracích kromě bezchybného pravopisu, správného datumu a neoslintaných okrajů také neotřelý styl psaní a svěží pojetí tématu, na druhou stranu nám dávají za vzor dvěstě, třista let staré práce. Nevím, jak to mají ostatní studenti, ale já po kolekci děl Williama Shakespeara pár týdnů přemýšlela jen v inverzi a archaismech. (Sestra: Asi si pořídím permici do fitka. Já: Och, jak bláhové! Vždyť otročení tělu lze jen smrtí vykoupiti!). A to nemluvím o měsíci překládání Maryši do srozumitelné češtiny.
Teď jsem se prokousala - či lépe řečeno prosákla pomocí hrnků maté - až k obdodí velké deprese. Nyní, na 150. stránce Remarqua, mám základ pro hořko sladkou divadelní hru bez děje….



ON:
Na gymnáziu se zdá válka vzdálená.

ONA:
Ano. Ale těžko se na ní zapomíná, když burácí na ulicích.

ON:
Vojáci už to nevnímají. Ohluchnou. Slyší sice šustit trávu, ale výbuchy jim unikají.

ONA:
Chtějí po nás učit se nazpaměť verše.

ON:
Já je také kdysi psal.

ONA:
Kdysi? Copak umění poezie se dá zapomenout?

ON:
Inter arma silent musae. To vás v hodinách latiny neučili?

ONA:
Ne. Teď se věnujeme anatomii. Vychovávají z nás ošetřovatelky a polní lékaře. Jsou to dlouhé a nezáživné hodiny plné terminologie.

ON:
Na frontě to ztratí váhu

ONA:
Co? Termíny nebo čas?

ON:
Všechno.

ONA:

Lžeš. Něco přeci musí přežít. Vlastenectví. Čest. Cokoli.

ON:
Pche. Přeci jen tě naučili tu ohranou básničku!

ONA:
Vždyť se to ani nerýmuje.

ON:
Tím hůř. Kdyby to někdo zrýmoval, dostalo by to alespoň nějakou literární hodnotu. Takhle jsou to prázdná slova.

ONA:
Tak mi vyprávěj, když nechceš, aby se na to zapomnělo. Oči ti planou hněvem, ale jen se trpce usmíváš. Kdo chce verše, musí si je složit sám.

ON:
A co se rýmuje na řezné rány? Na lidské obličeje proměněné střepinami v změť krve a ještě teplého masa? Zákopy mladých studentů vyrvaných od domácích úkolů kvůli smrti? Pochody po vyprahlé zemi? Marš za úpění nepřátel, kteří jsou stejnými nehybnými figurkami jako mi, jen na druhé straně šachovnice?

ONA:
I nás to čeká? Krutá a bolestivá smrt?

ON:
Ne. Nás čeká něco horšího. Život.

ONA:
Teď se bojím ještě víc

ON:
Pak jsi to pochopila.


A takhle trávím hodiny matematiky. Podle učitele mé mezery v počítání logaritmů mohou mít devastující vliv na můj život: kdyby se ceny potravin začali vyjadřovat logaritmickými rovnicemi, umřela bys hlady! Hm. A pak že čtení povinné četby ještě nikoho nezabilo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 5. dubna 2018 v 20:13 | Reagovat

Smál jsem se jak divý, brava, asi tě osvítil vojenský génius Remarqueův. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama