PROŠLÝ FEJETON

8. května 2018 v 10:22 | xy
Myslím, že Neruda, po jehož vzoru jsem zkusila výzvu "každý den napsat (cosi jako) fejeton, by na mě pyšný nebyl. Pochybuji, že on by přidával do sbírky díla retrospektivně - laicky řečeno "po termínu" - a předstíral jako by nic. Ony ty noviny přeci jen člověka donutily trochu se do toho opřít.. Já se sotva můžu vymluvit, že můj dnešní článek přišel do redakce, aniž by vydali ten včerejší. I když - za pokus to stojí...
Takové psaní vyžaduje disciplínu. Ta má už je bohužel několik let nezvěstná a tuším, že brzy bude možné prohlásit ji za mrtvou a uspořádat jí chaotický pohřeb. Disciplína je vůbec neudržitelná věc. Minimálně v naší domáctnosti tomu tak je už od nepaměti. Nejen lidé, ale i věci si dělají, co se jim zamane, až člověk někdy neví, jestli s člověkem naproti sobě nebo s jeho telefonem, či - v lepším případě - sklenicí vína. Ponožky dospěly stejně jako novodobá společnost k éře svobodomyslné rozvodovosti, válí se pár nepár po různých koutech bytu, hrají si na schovávanou, skáčou bunge jumping z pračky zpět do koše špinavého prádla. A pak jsou tu hrnečky. Člověk jde zkontrolovat polohu klíčů od auta, a když se po třech minutách vrátí, jeho káva je ve dřezu a hrneček v myčce, v příborníku, troubě, ledničce nebo rovnou na e-bay. Lžičky, sklenice s kávou, lahve s limonádou, ranní léky, tablety psilia (ať už to je cokoli) a ony zmíněné vilné ponožky ho slepě následují.
Ale skutečným zlem jsou korálky. Ty malé potvůrky se už od doby, kdy sestra ještě místo učebnic chemie četla s nakrčeným čelem časopis Sluníčko, vyčkávají na koberci a v nejhorší možné okamžiky vyskakují pod bosá chodidla, přičemž sem tam ještě škodolibě postrčí kostku lega. Luxuvání, zametání, vymýtání...nic na ně neplatí. Jak je něco kulatého, nic dobrého z toho nekouká. Vezměte si třeba čapí hnízdo. Úlohy s kružnicemi. Kruhové objezdy. Boulingové koule versus napuchlé palce u nohou. Anebo tečky!! Kolikrát přepisuji celý článek pomocí tlačítka delete, jen abych odstranila nevhodnout tečku, jež - jak se samozřejmě ukáže až díky prázdnému textovému poli - tkví na obrazovce a je ji třeba odstranit bez užití klávesnice.
Kdyby se disciplína dala koupit, uvažovala bych o jejím pořízením. Ovšem zatím mi svět nabízí jen vstoupit do armády a pár teleshopingových vylepšováků. Ale ani amazon, ani e-bay tyhle vymoženosti dosud nenabízejí. Alzu jsem kvůli roztěkané, neuspořádané reklamě coby dodavatele pořádku zavrhla rovnou, všechny ostatní firmy s televizním spotem hned v zápětí. I když se musí uznat. že mezi reklamnímy slogany člověk objeví věci, které jeho život až podezřele dobře vystihují. Což mi připomíná že sestra hledá citát na třídní tablo....
Když musíš, tak musíš
Chytré lidi věci nenahradíš
1 okamžik. 1 Nescafé.
Skvrn a špíny se nezbavíš zbavíš
Jama-já-já-jupi-jupi-jé
.
.
.
No, takže jak říkám: omlouvám se, pane Nerudo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 8. května 2018 v 23:33 | Reagovat

Uvědom si, že Neruda byl v jádru velmi nesmělý člověk, ale zároveň taky velmi disciplovaný. Nestrpěl by, kdybys hledala ty (nebo sestra) citát na třídní tablo. To by tedy ještě víc zesmutněl. :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama